Velikonoce na Vesmíru 2011

Velikonoce. Pro některé jen pár dní volno, pro některé pomlázka, pro nás největší křesťanské svátky oslavující Kristovo zmrtvýchvstání. A pro spoustu z nás jsou Velikonoce také příležitostí vyjet na některé z diecézních center pro mládež. Není totiž nic krásnějšího, než prožít radost Velikonoc ve společenství vrstevníků. Letos jsem se odhodlal vydat se na ten slavný Vesmír – centrum pro mládež Královéhradecké diecéze. Vyrážím hned ve středu. Dávám si malého šlofíka v autobuse a po dlouhém očekávání autobus konečně staví v Deštném. Můj kamarád, spolucestující na Vesmír mě varuje, že přijde ještě cesta do kopce. Odhodlaně mávám rukou, že to pro mě nic není. Po čtvrthodině stoupání do vrchu s batohy na zádech zastavujeme, abychom nabrali dech.

Když se konečně dostavujeme na Vesmír, jsme srdečně přivítáni. Zrovna začínají seznamovací aktivity. Zatím nás je asi jen 30. Jsem seznámen s týmáky a ubytován, po seznamovacích hrách následuje modlitba. Čtvrteční dopoledne se nese v duchu uklízení kostela dole v Deštném (kam naštěstí jedeme autem, takže už nemusíme absolvovat výstup na Vesmír). Jiná skupinka zase uklízí kostel sv. Matouše u Vesmíru, zkrátka vše se připravuje na Velikonoce. Poté se věnujeme sportům a obědu. Během celého dne přijíždějí další a další mladí, což vyvolává další vlnu spontánního seznamování se. Odpoledne nám dělá jáhen Filip úvod do liturgie na Zelený čtvrtek. Vzájemně si myjeme nohy a každý dostává napít mešního vína a k ochutnání jsou poslány neproměněné hostie. To abychom věděli, že ačkoliv po proměnění se nezmění nijak chuť ani tvar hostií a vína, přesto je jejich podstata změněna na tělo a krev Páně. Po krásné mši stoupáme opět na Vesmír, kde nás čeká tradiční „poslední večeře“. Je to připomenutí toho, jak židé slavili jejich paschu. V tu chvíli se náš počet odhadem blíží tak ke stovce. Po této ukázce židovské večeře následuje tichá adorace a poté se odebíráme nabrat spánkem síly na zítřejší den přísného postu.

Velký pátek, den velkého smutku. Pro některé jde spíš než o Velký pátek o „Vleklý pátek“. Ráno žádná kytara, žádný zpěv, žádné zvonění. Jen klapačky. K snídani chléb. A máslo. Někteří masochisté si nedají ani to. Jsme velmi dobře informováni o tom, k čemu půst slouží, jaký má účel a jak by měl probíhat. Každý tedy podle svého uvážení snídá (nebo nesnídá). Dopoledne se rozebírá Velkopáteční liturgie a poté následuje příprava křížové cesty. Sluníčko svítí. K obědu česnečka a brambory. Někteří během skromného oběda propadají depresím. Pro zlepšení nálady si někteří jdou zahrát fotbal. Hraje se samozřejmě v duchu křesťanského fair play, takže přicházíme na další program všichni rozlámaní, odření a okopaní. Dalším bodem programu je křížová cesta, která se jde od Vesmíru směrem dolů ke kostelu v Deštném. Všechny zastavení jsou perfektně zpracovány a celou atmosféru podtrhuje tzv. „silentium“ – tj. nikdo nemluví. Mezi zastaveními se zpívají písně bez doprovodu hudby a to vše nás vede k rozjímání a modlitbě. Přicházíme do kostela a začínají obřady. Vzhledem k tomu, že jsme byli dobře uvedeni do liturgie, ani si nestěžujeme na dlouhé přímluvy. Perfektně zazpívané pašije nikoho nenechávají v klidu a všichni se noříme do modlitby, ve které setrváváme i cestou nahoru k Vesmíru. Večeře se nese v obvyklém duchu – jsme pouze o chlebu a čaji. Večer přijíždějí divadelníci z Klicperova divadla v Hradci Králové a hrají nám hru „Oskar a růžová paní“. Musím říct, že toto představení nás všechny totálně nadchlo. I když mělo představení vážný podtext, všichni jsme se u něj i nasmáli. Poté následuje adorace. Celý dnešní večer, noc i zejtřejší dopoledne a odpoledne budeme bdít u Božího hrobu – u vystavené eucharistie jsou vždy nejméně 2 lidi, ale většinou je nás tam mnohem víc.

Během dne přijeli další účastníci a náš počet se zastavuje někde u čísla 120 mladých lidí. Už od ranního probuzení na Bílou sobotu se všichni těšíme na večerní vigilii. Dopoledne probíhá venku krátká katecheze na téma liturgie na bílou sobotu. Celý den se nese ve znamení příprav na noční slavnost. Hudba připravuje, piluje se liturgie, vaří se, někteří připravují program po mši... Kdo zrovna nic nemá na starost, ten adoruje nebo se věnuje sportu. Konečně večer nastává ta chvíle. Zapaluje se oheň před kostelem a začíná bohoslužba. Krásná! Všichni čtenáři čtou svá čtení úplně perfektně, že vypichují přesně ty myšlenky, které jsou důležité a tak člověk rozhodně neusíná, naopak! Při slavnostním Gloria, každý zajásá! Kristus vstal z mrtvých, aleluja! Všechno se vydařilo. Duch svatý tam byl s námi a tak vše šlo úplně skvěle! Krásná homilie, suprové litanie, perfektně nacvičená a zvládnutá hudba. Všichni jsme si radostně obnovili své křestní sliby a zkrátka a dobře to bylo skvělé. Těžko popisovat tu radost, která nás všechny zachvátila! Všichni se za tmy přesouváme na Vesmír. Někteří auty, jiní pěšky. Na Vesmíru na nás čeká hostina a přípitek. Nejčastější slovo té noc je asi „aleluja“. Po tom co všichni po postu naplníme svá bříška, následuje malá divadelní vložka o tom, co se dělo mezi apoštoly po vzkříšení. Ten den zábava pokračuje až do dvou do rána. Vždyť máme co slavit!

Ráno nás čeká těžké vstávání na nedělní bohoslužbu. Po ní dost lidí odjíždí. V průběhu dne se Vesmír téměř vylidní a zůstane tam jen zhruba posledních 25 nejvytrvalejších. Ti se věnují sportům (volejbal, frisbee), dávají si kafe a užívají si krásného počasí a pohody. Večer koukáme na film „Čistá duše“, který byl opravdu skvělý (vřele doporučuji). Byl tak dobrý, že většina z nás dokonce neusnula. V pozdních večerních hodinách se věnujeme přípravě na zítřek. Pomlázky už máme sice z odpoledne upleteny a holky odpoledne už také vajíčka obarvily, ale co se ještě musí naplánovat, jsou tradiční naschvály, které si prý každý rok dělají kluci a holky navzájem. My kluci máme letos ještě tajnou misi navíc. Vymýšlíme překvapení na týmáka Johna, který na Velikonoční pondělí slaví narozeniny. Nakonec je vše úspěšně naplánováno. Další den mi začíná už v 5:30. Od 6:00 máme totiž my (kluci) sraz na parkovišti, abychom zrealizovali naplánované překvápko pro Johna. Jdu si nandat kontaktní čočky a vyčistit zuby, načež objevuji zabarikádovanou koupelnou. Holky se na ní trošku vyřádily. Za dveřmi je pinpongový stůl, který už Jirka, který se šel osprchovat, odstranil. Jsou zalepené kohoutky u umyvadel a zabarikádován vchod do sprch. Všechny toaletní papíry zmizely a kdo ví co ještě tam bylo napácháno. Po základních ranních hygienických úkonech vycházím na parkoviště, kde se scházíme. Připravujeme 4 disciplíny pro Johna a jdeme ho vzbudit. Celá akce je pojatá jako nábor na brankáře Johnova oblíbeného fotbalového týmu – Sparty. Nabíháme do jeho pokoje s řehtačkou a řevem. Vysvětlujeme mu jaká je situace a John pohotově vyskakuje z postele a běží dolů, kde v rychlosti (a bos!) zvládá první úkol. Přeskakuje nachystané lavičky. Zvládne dva výběhy do schodů s vykopáváním kolen. Celou dobu je mohutně povzbuzován. Následující úkol – dát 10 tzv. panenek (musí desetkrát kopnout do míče bez toho, aby mu spadl na zem) se Johnovi moc nedaří, ale nakonec se dostává k poslední disciplíně. Musí oběhnout dvě kolečka, která vedou po silnici mezi chatky a pak dolů zpět na parkoviště. Po celou dobu dvou koleček před ním jede Pekař s autem, v jehož kufru sedí Křovák, který běžícího Johna povzbuzuje. Za mohutného jásotu John přibíhá na parkoviště, kde je jeho poslední úkol. Musí dát gól. Hned prvním pokusem se trefil do vzdálené břízy, ale napodruhé už skóroval a my se na něj sesypali, předali jsme mu symbolický dárek a popřáli vše nejlepší.

Před snídaní přicházíme ve stejnokrojích skládajících se z hnědých ručníků a dek a každý přednáší jeden citát o ženách. (většina z nich je malinko jednostranně zaměřené). Týmák Kája čte svou krásnou báseň a poté už řádně zmrskáme holky. K snídani jim naservírujeme zeleným potravinářským barvivem obarvený jogurt a čaj. Poté se odebíráme na mši. Po mši následuje úklid, balení věcí, oběd a pak už se všichni definitivně odebíráme domů. Když jsem odjížděl, byla ve mně velká Velikonoční radost z Kristova zmrtvýchvstání, ale také trošku smutek, že tyto krásné Velikonoce už končí. Vytvořilo se mezi námi super společenství a všichni na ně budeme rádi vzpomínat. Díky všem týmákům, Filipovi a samozřejmě také P.Tomášovi, těším se na vás všechny příští Velikonoce!

Tomáš Sixta