...všeliké špumprnákle vesmírné...v internetovém trojobalu :)

Taneční týden 2012 (neděle - pondělí)

24. 7. 2012 14:07

 

Cítil jsem, že se chvěji. Každičký úder srdce mi duněl v uších. Tep se zrychloval, když jsem se pomalu blížil ke komnatě komnat. Vše bylo zcela na dosah ruky! Stačilo jen jedno stisknutí mosazné kliky.

Dveře se s vrzáním otevřely. Přede mnou stál bytelný mahagonový stůl. Rychle jsem za sebou zavřel a přistoupil k pracně vyřezané židli. Na rohu stolu ležela malá nenápadná knížka. Oči se mi doslova zamlžily. Hlava mi z toho nálezu šla kolem. Chápejte mě, po deníku samotného Boyarda lačnily už desítky novinářů a teď jsem tu stál já, dosud nicka, se slávou na dosah ruky! Promnul jsem si roztřesené prsty a otevřel první stranu…

 

Z Boyardova deníku (den 1 a 2)

 

1.

Už je to tu zas, další soutěžící. Všichni by si rádi něco přivydělali, ale zapomínají na ono riziko, které zde podstupují. Zdi téhle pevnosti nejsou jen tak pro každého, chce to kus odvahy a dost víry! Ale já jim ukážu, jsem přece pán téhle pevnosti!

Když jsem ty padavky viděl dnes po večeři, jak se bezstarostně seznamují, ujistil jsem se, že strava pro tygry bude zase jednou zajištěna. Je to bezkonkurenční banda tupců se sebevědomím až do oblak. Jedni o sobě tvrdí, že by byli schopní kejklíři, druzí ideální týmáci a třetí by údajně zvládli matku na mateřské či vedoucí. Pche! Nemají ponětí, jaká je to práce, natož potom zvládat všechno kolem pevnosti. Chtěl bych je vidět.

Na sklonku dne se šli pomodlit, takové jsme tu tedy ještě neviděli, i když Kebule občas vypadá, jako by se modlil, jenže ten jen chrní... to, co je čeká ovšem není prověrka jen psychiky, pochybuji, že jim to pomůže…

 

2.

Je tu další podivínská věc! Oni jsou nějací taneční! Ráno jsem je najal jako uklízeče, takže mi pomohli dát to tady trochu do pucu, ale když jsem jim řekl, že pro dnešek mají splněno, vylítli jako šídla tančit cosi, co Fuchsie nazvala jmény jako Jumpstyle, Hip-hop a LuskDance. Také zabrousili do trochu známějších vod tančení, jako byla latina a standard, ale stejně mě to trochu děsí, takové akční lidi jsme tu na pevnosti dlouho neměli. Ale se mnou nikdo zametat nebude!

Ze strachu, aby se nedostali k mému tajnému trezoru předčasně, jsem vyhlásil, že kdo nalezne jeden z mých důmyslně ukrytých klíčů, získá body pro svou skupinu. Tak docílím toho, aby hráli podle mých pravidel, koneckonců, já jsem pán téhle pevnosti! Kromě toho všeho se ještě učili bojovému umění, v tom bychom je měli raději omezit, nebo by mi potom ještě mohli ublížit a vydírat mě pro peníze! Musím si o tom promluvit s Fuchsií.

Navečer si pro zpestření pozvali hosta. „Zrcadlo, zrcadlo,“ ptali se, „kdo je na světě ze všech brněnských trvalých jáhnů nejzbožnější?“

„No přeci Jan Špilar!“ odvětilo zrcadlo a soutěžícím se představil maskér Národního divadla, filmu Amadeus, kadeřník, soudce justičního soudu a trvalý jáhen v jedné osobě. Byl to výborný herec, to se musí nechat. Předvedl mnoho povedených hereckých výkonů, inspirovaných japonskou dramatikou. Svou debatu oživil spoustou příběhů ze života, všichni hltali každičké jeho slovo, přímo mu zobali z ruky! To bych se na to podíval!

Nestačím žasnout nad tím, jaké tu máme tentokrát soutěžící, jsou tak specifičtí a akční. Ale ať si počkají na zítra, něco na ně mám připraveného, na mě žádné tanečky neplatí! To už tihle rádoby tanečníci moje přesýpací hodiny nepředeženou! Těšte se, tygříci!

Zobrazeno 977×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio