Taneční týden 2012 (úterý)

Pan Kebule pustil pusu na špacír!

Moderátor se zhluboka nadechl a pak prolomil ticho: „Hostem dnešní relace se stává pan Kebule!“ Vzápětí se ze dveří vyvalil muž barokních tvarů a uvelebil se na kožené pohovce.

Po přivítání se tmavovlasý moderátor dal do vyzvídání: „Tak jak se dneska máte, pane Kebule? Vyhovuje Vám práce na Boyardu?“

„Dobře se mám. Je to velká pevnost a práce tam je nad kebuli. Navíc nás Boyard pořád honí.“ Moderátor zúčastněně přitakal: „A přinášíte nám nějaké novinky ze soutěží o klíče?“

„Jo, něco by tam bylo,“ řekl holohlavý, „před nějakým časem se u nás objevili takoví horlivci. Když maj čas na odpočinek před soutěžníma úkolama, tak radši tancujou. Asi si chtěj udržet kondičku. Nejdřív to šolíchali, ale přitvrzuje se a už tančej složitější věci. Všiml sem si nějaký Móderny nebo jak to nazvali, Zumby, stepmánie, a pak si povídali něco o víře a tanci. Poslouchal jsem za dveřmi a bylo to něco o derviších…“  

„Jakožto obsluha gongu zajisté víte, jak pokračuje jejich získávání indicií?“ neustával moderátor ve vyzvídání.

„Jasně, po tom svým tréninku si zašli do kostela a navečer začali hledat indicie.“ Kebule zvedl sklenici s vodou a hlasitě usrkl. „Boyard si chtěl prověřit jejich znalosti společenskejch zásad, takže po celý pevnosti pobíhali jak splašený a navštěvovali různý místa. A tam je čekali naši lidi a tahali z nich, co věděj a nevěděj o etiketě. Všichni teda obstáli celkem slušně, takže Boyard se nakonec tvářil jak kakabus. Kdybyste viděli, jak soptil! Che! Nakonec jim indicie musel předat někdo jinej, myslim, že Fuchsie, protože von na to neměl ani krapet náladu. Sou to fakt schopný lidi, takovejch tam moc nemáme, většinou maj dost problémy obstát před naším pánem…“ Moderátor ho přerušil:

„Děkujeme, pane Kebule, je vidět, že to na pevnosti opravdu žije. Že by ten trénink účastníků doopravdy přinášel nějaké plody?“

Kebule zamžoural, zdálo se, jako by mu padala hlava: „To se ještě uvidí. Boyard jim nic zadarmo nedá a já…“  Hlava spadla definitivě a Kebule, zabořený v pohodlné pohovce, spokojeně usnul – do bzučení mikrofonu se rozlehlo jeho chrápání. Moderátora to úplně rozhodilo:

„Tak vám…ehm…Děkujeme vám za návštěvu, pane.“

„Stop, vypněte to!“ zazněl povel režiséra.

„Vystřihnem to?“ zeptal se kdosi ze štábu.

„Uvidíme. Hlavně ho někdo odneste…“ A pro sebe si zamumlal: „To se na tom Boyardu zas dějou věci…nechtěl bych!“

VB + HV