Sportovní týden 2012

Není nad to strávit poslední týden prázdnin v Orlických horách. Jakmile vystoupíte z autobusu, dýchne na vás svěží vzduch hor a hned vzápětí také kopec na Vesmír. Kdo by si myslel, že výšlap s krosnou na zádech byl největší fyzický výkon za celý týden, je totálně mimo. To byl teprve začátek.

Už čtvrtý rok byl na Vesmír pozván Libor, který na chvíli opustil výcvik vojáků a přijel nám dát do těla. Skoro každý den se konaly zápasy v týmech, jeden den basketbal a volejbal, další fotbal a frisbee a nechyběla ani speciální hra Vesmíru dream-game. Každý se také mohl hecnout při vesmírném desetiboji. Kdo neměl bicáky, aby udělal 32 kliků v půl minutě, tak se mohl blýsknout jako hospodský sportovec při házení šipek nebo mohl ukázat svojí hbitost při člunkovém běhu. Nutno podotknout, že děvčata nezůstávala pozadu. Například při střelbě vzduchovkou byli všichni chlapi totálně rozdrceni. Velká atrakce byl večerní fotbal na osvětleném hřišti při hudbě, prostě romantika. Také běh v dešti byla velká výzva, i když už zdaleka ne tak romantická. Vypadá to jako bychom sportovali od rána do večera, ale není to pravda. Mohli jsme si odpočinout například při filmu Soul Surfer, na výletě na Velkou Deštnou nebo si namáhat hlavinky při sportovním kvízu. Velké zpestření týdne představovaly dvě přednášky, jedna s místním hajným panem Beranem a druhá od společnosti OVOV jejíž součástí byla i beseda se známým olympionikem z Montrealu trojskokanem Jiřím Vyčichlem.

Nikomu by však nebylo tak blaze, kdybychom neměli skvělou stravu. Celý týden nám vařila Ivka a jídlo bylo jako od maminky. Jak se Ivka starala skvěle o naše žaludky, tak se i Tomáš Hoffmann staral o naší duchovní potravu. Společně s ním a ještě dalšími kněžími a bohoslovci, kteří zavítali na Vesmír, jsme každý den slavili mši svatou.

Snad jedinou smutnou událostí byla rozlučka se dvěma týmáky a to s Ivkou a Jendou. I když je to smutné, tak jsme se opravdu nasmáli, páč museli oba absolvovat 7 disciplín velmi náročné soutěže.

Tolik asi ve zkratce o sportovním týdnu. Přiznávám, že při odjezdu jsem zamačkávala slzu v oku.

Verča Lédlová